Neříkám, že mám vždycky pravdu. Jenom říkám, že ji mám poměrně často.

Internet je úžasné místo. Můžete si během několika sekund najít recept na svíčkovou, zjistit, jak opravit pračku, podívat se, co se právě děje na druhém konci světa a dozvědět se, že za všechno může vláda.

Podle toho, do jaké diskuze zrovna zavítáte.

A právě ty diskuze mě na internetu baví možná nejvíc.

Ne proto, že bych se v nich něco dozvěděl. To se stává spíš náhodou. Baví mě sledovat, s jakou naprostou jistotou dokážou lidé vysvětlovat věci, kterým nerozumí.

A čím méně o nich vědí, tím větší jistotu často mají.

To je vlastně fascinující.

Názor má dnes každý

Dřív člověk potřeboval alespoň nějaké znalosti, aby mohl působit jako odborník.

Dnes stačí mobil, připojení k internetu a dostatečně pevné přesvědčení, že právě já jsem ten, kdo to konečně pochopil.

Nejsem výjimka.

Nejsem odborník. Jen mám internet a spoustu sebevědomí.

A protože jsem si vědom svých omezených schopností, rozhodl jsem se založit si blog.

Logika v tom možná trochu chybí, ale to už je detail.

Nechci tady předstírat, že mám odpověď na všechno. Nemám. A pokud někdy napíšu něco, s čím nesouhlasíte, je to naprosto v pořádku.

Vlastně bych byl trochu znepokojený, kdyby se mnou všichni souhlasili.

To by totiž znamenalo buď, že jsem geniální, nebo že si nikdo moje články nečte.

A druhá možnost mi připadá statisticky pravděpodobnější.

Každý má právo na svůj názor

Samozřejmě.

To je jedna z věcí, které mám na svobodě rád.

Každý může mít svůj názor.

Stejně tak ale každý ostatní může říct, že ten názor považuje za nesmysl.

Tohle se podle mě v poslední době trochu ztratilo.

Máme pocit, že když něčí názor respektujeme, musíme respektovat i ten názor samotný.

Nemusíme.

Můžu respektovat vás jako člověka a zároveň si myslet, že jste právě řekl úplnou kravinu.

Vy můžete udělat totéž mně.

A svět se kvůli tomu nezhroutí.

Vlastně by možná mohl fungovat o něco lépe.

Internetová diskuze

Občas si otevřu nějakou diskuzi a říkám si, že se zapojím.

To je první chyba.

Člověk napíše svůj názor.

Někdo jiný mu odpoví.

Vy odpovíte jemu.

On odpoví vám.

A po třech minutách už vůbec nikdo neví, o čem byla původní otázka.

Nakonec se dozvíte, že jste idiot, protože máte špatný názor na něco, co s původním tématem vůbec nesouvisí.

Když máte štěstí, někdo vám vysvětlí, že jste idiot i z dalších důvodů.

Internet nám zkrátka umožnil komunikovat s obrovským množstvím lidí.

A my jsme tuto možnost využili především k tomu, abychom si navzájem vysvětlovali, že jsme idioti.

Pokrok nezastavíš.

Nechci tvrdit, že mám vždycky pravdu

Protože nemám.

Už jsem se spletl. Několikrát.

Některé názory jsem změnil. U některých jsem zjistil, že jsem se na věc díval příliš jednoduše. A u některých jsem si naopak po letech řekl, že jsem měl pravdu od začátku.

Což je samozřejmě část mé osobnosti, kterou považuji za velmi důležitou.

Neříkám, že mám vždycky pravdu. Jenom říkám, že když ji mám, bývá to poměrně často.

Je to trochu arogantní?

Ano.

Je to myšleno úplně vážně?

Ne.

Tedy většinou.

Proč to tedy píšu?

Protože mám potřebu si některé věci občas sepsat.

Někdy mě něco naštve.

Někdy mě něco pobaví.

Někdy mě něco zaujme.

A někdy jenom sedím, čtu nějakou zprávu a říkám si:

Tohle snad nemyslí vážně.

A pak zjistím, že myslí.

Takže jsem si řekl, že si na to založím vlastní místo.

Nečekejte tady objektivní novinařinu. Nejsem novinář a ani se jím nechci stát.

Nečekejte univerzální pravdy.

A už vůbec nečekejte, že vám budu říkat, co si máte myslet.

Těch lidí už je kolem nás dost.

Tohle je prostě moje zeď mých nářků.

Budu sem psát o věcech, které mě zajímají, štvou, baví nebo nad kterými mi občas zůstává rozum stát.

Občas to bude politika.

Občas technologie.

Občas internet.

Občas lidi.

A občas něco úplně jiného.

A pokud se mnou nebudete souhlasit?

Výborně.

Aspoň budu mít jistotu, že to někdo skutečně četl.